Byli jsme před týdnem s manželovou stranou rodiny na víkendovém pobytu. Švagrová našla docela pěknou chalupu, kterou jsme měli všichni zhruba stejně daleko (jedni od Brna, druzí od Olomouce a třetí od Berouna). Domeček to byl hezký, pohodlně zařízený. Veliká kuchyň vybavená dokonce myčkou, pokoje pro každou rodinu extra, jídelna, obývací kout se sedačkou, koupelna veliká převeliká. Na první pohled nic nechybělo.
Na druhý však člověk zjistil, že v celém tom patře nevisí jediné hodiny. Navíc jsme rodinka exotů, takže náramkové neměl taky nikdo a mobil všichni svorně užíváme pouze v nejnutnějších případech, takže jsme je všichni měli uložené na pokojích, kde jsme se skoro nevyskytovali. A když proběhlo první kolečko na téma "nevíte někdo, kolik je hodin?" a všichni jsme naznali, že nevíme a nikdo nebyl ochotný se dojít podívat, tak jsme pochopili, že i bez hodin se dá žít.
Vybavila jsem si, jak nám ve škole říkali, že v nákupních centrech obvykle žádné hodiny nevisí, protože není žádoucí zákazníkovi připomínat, jak dlouho už courá mezi regály. A o to hezčí mi přišlo, že někdo nepovažuje za nutné rekreantovi připomínat, že je čas jít vařit oběd a nechá jej řídit vlastním žaludkem. Stejně fajn mi přišlo, že děti bez znalosti hodin (a i kdyby je uměly, přístup k nim stejně neměly) se najednou začaly potloukat kolem koupelny a dožadovat se čištění zoubků. Schválně jsem se pak šla na ten mobil kouknout - dětičky zapadly do postelí o pouhých 15 minut později než obvykle. A já naopak byla pod peřinou o dvě hodiny dřív. A co? No vůbec mi to nebylo blbý!
Letos se mi přihodila taková perlička na Conviviu. Bylo 15. srpna, pouť, Hohe Messe v kostele a k obědu svíčková.
Po Gloria jsem vypadl vařit (bylo to cca 80 porcí). A v tom jsem zjistil, že místo pětikilového pytle knedlíků ( 80 porcí knedlíků je z 7.5 kg suchého materiálu) mám v regále jen knedlíky bramborové. Protože svíčková s bramborovými knedlíky bylo nepoužitelné řešení, vyrazil jsem do konzumu pro prášek do pečiva, kolega mezitím nakrájel veky na kostičky a udělali jsme je na čas z mouky.
Já mám bramborové knedlíky natolik rád, že je příležitostně jím i ke svíčkové. Je třeba je na talíři nakrájet na malinkaté pidikousíčky, aby měly větší aktivní povrch a důkladně je promíchat s omáčkou. Chuť brambor s chutí kořenové zeleniny ve svíčkové omáčce překvapivě souzní. Podmínkou jsou předehřáté talíře, aby omáčka nestačila vychladnout, protože vychutnávání takto trvá déle.
Jinak když vaříme pro více lidí většinou (40 a víc), tak pravidelně děláme segedinský guláš a na knedlíky k němu máme nízký hrnec o průměru cca 60 centimetrů, prakticky přes celý sporák. Na knedlíky jak dělaný.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.