sanin občasník aneb co mě nenechá klidnou

V čem?

17. 12. 2018 13:47
Rubrika: Nezařazené

Ptala se kolegyně, jestli naše děti ještě věří na ježíška. Věří. Ti malí jo, ten velkej drží basu a pusu. 

Osobně neberu věření na ježíška jako podraz na děti. Stejně jako dvouletému děcku na dotaz, jak se narodilo, nevysypu přednášku o tom, jak se spojilo vajíčko se spermií, jak došlo k zahnízdění atd., tak mu nevysypávám celou storry o tom, jak Bůh obdaroval lidi a jak se atd. Prostě se to u nás doma dávkuje tak nějak postupně. A ono to jde. 

 

Pochopitelně se stalo, že kluci přišli ze školy s tím, že je to blbost, že žádnej ježíšek neexistuje. Tak jsem se ptala, proč teda chodíme do kostela, když neexistuje. To je na pár vteřin nahlodalo a pak usoudili, že ti, co říkají, že neexistuje, jej prostě zatím jenom nepoznali. A bylo po otázkách. Když je Ježíš během roku skutečný, proč by nebyl o Vánocích.

Kolegyně zjišťovala, jestli tohle říkáme dětem s manželem oba. No, ne. Já věřím, on nevěří. Čekala jsem, že začne s otázkami na téma"a jak to teda děláte, abyste si neprotiřečili", ale ona se zeptala úplně jinak. "Tvůj muž není věřící a ty jo. V čem se vaše životy liší?" Co na to říct?

 

Zobrazeno 1357×

Komentáře

spitfire

"Dětem se od jakživa morální hodnoty předávaly v pohádkách."

Kdyby tohle tvrdil ateista, který chce nutně najít nějaký fundament pro své morální hodnoty, tak to beru, že je mimo. Pokud to, ale tvrdí někdo s náboženským přesvědčením, tak vůbec nerozumím.

Pohádky jsou v nejlepším případě karikatury původních story.
Třeba takový pohádkový drak je příšerný fejk.

Zobrazit 25 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková