Nebav se s nima, když nevíš jak

Před nějakou dobou jsem mluvila s kamarádem. Kromě jeho dalších povolání a služeb se věnuje rozhlasovému a televiznímu dokumentu, přednáší rozhlasovou tvorbu na FSS MU atd. Ten zbytek není tak podstatný. Jednou jsme spolu mluvili pár hodin před tím, než k němu měli přijet natáčet nějaký spot do zpráv. Jen tak mezi řečí tehdy prohodil cosi ve smyslu "nebav se s nima, když nevíš jak nebo z tebe udělají blbcce". Omlouvám se za nepřesnou citaci, přece jen je to nějaký měsíc nazpátek. Myslím, že už jsem pochopila, co mi tím chtěl říct.

V pondělí jsem koukala na Reportéry ČT. Blok o tom, zda jsou kastrace sexuálních deviantů tak zlé, jak nám předhazuje Brusel. Pro mě vyjádření lidí, kteří kastraci podstoupili, vyznělo jako dík českému zdravotnictví. Shodli se na tom, že před zákrokem je ovládaly hormony a byli by schopní kdykoli jít a malé děti opět znásilnit. Nepřemýšleli nad tím, že pláč dítěte znamená, že se mu ta činnost skutečně nezamlouvá. Po kastarci prý sexualita nevymizela, ale je ovládána vůlí. Dokážou si uvědomit, že není dobré jít mezi děti na pískoviště, protože by jim mohlo rupnout v bedně. Dokážou si poručit, aby se otočili k pískovišti zády.

V úterý jsem zahlédla  Soukromá dramata. Jiná televize, trochu jiný žánr, ale tentýž natočený materiál. Stejní pacoši, stejná klinika, stejná primářka, některé totožné záběry. Ovšem vyjádření těch stejných lidí v tom smyslu, že kastrace jim zničila život, byla zbytečná, ovládat se tedy rozhodně nedovedou, do normálního života se nezačlení, dokonce tam byla řeč o neúspěšném pokusu o sebevraždu.

Na ČT vypadali jako vyrovnané bytosti. Jako lidé, kteří procházejí léčením a jsou každý v jiné fázi cesty k uvědomění si, že nemůžou spát s každým, koho si zamanou bez ohledu na to jak je starý nebo zda o to stojí. Na Primě to byli lidé, které někdo zavřel, snaží se jim namluvit, že jsou nebezpeční a proto musí z chlapů udělat vykastrované "cosi".  Jako plusový bod pro primu chápu, že na rozdíl od ČT si nebrala servítky a na rovinu přiznala, že tihle lidi jsou nezačlenitelní zpátky do života proto, že se jich zřekla rodina, okolí, že je terorizují rodiny jejich obětí. Zatímco podle ČT se prostě vyléčili a už se jennetrpělivě čeká na ten den D, kdy je soud konečně pustí na svobodu jako zdravé. Jenže ti lidé mají svoji minulost a tu jim léčení neodmaže. Ale proč byli jeden den šťastní, jak jim kastrace pomohla a druhý den z nich ten stejný natočený materiál udělal chudáčky, si nemůžu vysvětlit jinak, než že nejmocnější člověk na světě je ten, který sedí v televizní střižně a vybere si to, co se mu hodí do krámu bez ohledu na toho, kdo za něj na obrazovce nastavuje kůži a pověst.

Fakt mi to hnulo žlučí a obávám se, že to velmi výrazně nahlodalo moji důvěru (i když ani doposud nebyla moc velká) v pravdomluvnost sdělovacích prostředků. A opravdu mě děsí představa, kolika lžím věříme jen proto, že nám jsou předkládány v rouše pravdy ze všech stran (mluvím o zprávách, nikoli reklamách).