Tak jaké vlastně?

"Ani jsme jim nepopřáli šťastný a veselý"....

.... prohlásila naše babička, když se vrátila s mamkou na Štědrý den ze hřbitova. Nemyslela tím patrně tamní obyvatele, ale nějakého návštěvníka.

Přiznám se, že se mi dělá blbě, když tohle spojení slov slyším. Vánoce pro mě vůbec nejsou veselé. Pod veselostí si totiž představím rozjařenost a neutuchající smích. A to moje svátky zdaleka nejsou (tím neříkám, že nesnáším Vánoce). Jsou pro mě příležitostí si intenzivněji připomenout, že se božství tajemě propojuje s lidstvím, že se v našich životech děje něco, co asi člověk při této pozemské pouti nikdy pořádně nepopíše.

A Velikonoce? Tak ty už vůbec. O Zeleném čtvrtku si moc vselá nepřipadám. Spíš zadumaná. Skvělá příležitost k přemýšlení a rozjímání. Být veselá o Velkém pátku mi přijde na palici a Bílou sobotu taky neprožívám nějakými bujarými oslavami.  Na druhou stranu ale - šťastná jsem. Prožívám hlubokou vnitřní radost. Radost, která nepramení z materiálna a která je o to bohatší. Veliknoce jsou jediné dny v roce, které mohu trávit skutečně pouze ve společnosti mého muže, syna a Hospodina. Nikdy jindy v roce nemám tolik času v jednom kuse být právě s těmito třemi. V rodině pramení moje obrovská spokojenost, v Hospodinu a celých velikonočních událostech radost a ve spojení rodiny a Hospodina pramení láska. Vskutku, krásné svátky jsou ty Velikonoce. Ale nejsou šťastné a veselé. Pro mě jsou jedním slovem asi radostné, protože radost nějak dominuje.

A která přání mi udělala skutečně největší radost? První loni o Velikonocích. To mi člověk, kterého si skutečně velmi vážím a kterému plně důvěřuji, popřál velmi jednoduše. "Prožij opravdu hezké svátky" mi tehdy řekl. A mě ta slova tak nějak zahřála. Vím totiž, co přesně za těch pár slov schoval.

A druhé přání přišlo letos k novému roku. Druhý velmi dobrý kamarád mi poslal přání s tímto textem: "Ať všechny klacky, které ti život hodí pod nohy dovedeš přiložit do ohně a ještě se u něj ohřát"

Takže Honzo a Franto (a také Vy všichni, jejichž přání byla myšlena vážně a ne formálně, ať už byla poslaná komukoli), přijměte moje srdečné poděkování, že Vám Vaši přátelé stojí za to, abyste namáhali hlavy a poslali jim přání, která potěší a zahřejí místo těch, která se stala otřepanými frázemi, za kterými se už dávno neskrývá jejich původní význam.