Dva dny do konce jedné životní etapy. Naučila mě, že:
- ne všechno, co se třpytí, je zlato
- že člověk nesmí ztrácet víru ve třpyt zlata
- alternativní výchova není často taková, jak většina čeká
- že v nouzi poznám, kdo je krásný člověk a kdo jde přes mrtvoly
- a taky že zjistím, jak se mrtvoly vytvářejí
- že je někdy fakt těžký jít v Kristových stopách - ve stopách toho, který byl ve všem zkoušen, ale nezhřešil
- že je hodně věcí, které nesmím publikovat, ale chtěla bych je řvát ze střech. A nebo ještě hlasitěji.
- odejít včas chce hodně sil. Už vím, proč je to umění.
A upřímně - když se za mě někdo přimluví v následujících dnech, budu vděčná. Ve středu odevzdám jedny klíče, ve čvrtek nafasuju druhé. Jdu do podniku, který znám a který zná mě. Možná je to dobře, možná ne. Mám z toho studené ruce.
Sani, bude to fičák! :) Pamatuj, že až budeš potřebovat nudný relax v pseudohorách, můžeš se ozvat ;-)
O tri roky pozdeji: studene ruce mely byt předzvěst. Cekalo me krute obdobi. Ale o co vic bolelo, o to vic uzdravilo. Dnes uz diky za to.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.