Vyšla hvězda na východě (tedy v Pisárkách)

Když jsem čekala našeho Matýska a jako (snad) každá těhule netrpělivě čekala další týden, abych mohla kouknout na nový článek na téma "co se právě děje v břiše", říkala jsem si, jaká je škoda, že zázrak početí člověka probíhá v takovém utajení. Novopečená maminka se dozví až po několika týdnech, že už vlastně v jednom těle jsou dva lidé.

Tehdy jsem rozvíjela takovou teorii, že by to třeba mělo být zařízené tak, že se to stane výhradně v době, kdy žena spí. A ve spánku uslyší hudbu jak ze seriálu Akta X nebo z dokumentárního filmu v planetáriu nebo prostě něco podobného zavánějícího mystičnem a k tomu ve snu uvidí patřičně detajlně to, co se aktuálně děje. Ráno se probudí šťastná a přivítá miminko k sobě. Pak jsem ale naznala, že bych se neměla tak nechat ovládat hormony a opatrně spadnout zpátky na zem (jsem přece těhotná, tak nemůžu žuchonout).

Přibližně v době, kdy jsem porodila naše první dítě, otěhotněla moje biřmovací kmotra. Když porodila ona, tak otěhotněla moje kamarádka a od ní štafeta přešla zpátky k nám. Pravda, kmotře jsem pak vysvětlovala, že nemůže otěhotnět, protože já teď nějakou dobu děti mít ze zdravotních důvodů nemohu, ale kecejte někomu do života. Takže mi 3 měsíce před plánovaným termínem sdělila, že si říct nedala a štafetu převzala zpátky. To byl duben. Naběhla jsem na manžela, že Jana za tři měsíce rodí. Ten se jen podíval na kalendář a pokrčil rameny. Do toho k nám přijela jiná kamarádka s tím, že se 7. 7. vdává. Takže jsme všeho nechali a jeli na svatbu. Udělali jsme si hezký výlet bez dětí na Slovensko (a jak jsem později zjistila, tak nejen bez dětí, ale i bez technické na autě) a cestou domů jsme si ještě prošli židovský hřibitov v Břeclavi. Romantika jak blázen - ze svatby na hřbitov a ještě tomu říkat rande s manželem. Na hřbitově mi přišla smska - máme Adama!

Brali jsme štafetu jako žert. Vsadili jsme na jednu kartu: jestli máme štafetu převzít, zkusíme ji uzmout dneska a když se nepovede, znamená to, že ještě opravdu musím s dalším těhotenstvím počkat. Prožili jsme hezký večer (doma, ne na hřbitově!) a ráno si vyzvedli děti. Loňské sněhy (tedy včerejší přebírání štafety) bylo zapomenuto a jelo se ve standartním rytmu dál. Manžel si vzal volno a děti, já šla relaxovat do Brna na konferenci. A při jedné přednášce přestal existovat svět kolem. Asi se nějak podělala aparatura a zvukař omdlel nebo tak něco, ale já slyšela Akta X. Chvíli jsem byla mimo a pak jsem jenom řekla, že jsem asi právě otěhotněla. A v tu chvíli jsem si tím byla absolutně jistá.

Za další dva týdny jsem si na dovolené udělala test a co myslíte doktůrku? Měl ho tam!

(to abyste věděli, že jde otěhotnět i na Katolické charismatické konferenci. A taky abyste věděli, že kdo tluče, tomu bude natlučeno (pardon, kdo prosí, bude vyslyšen). A v neposlední řadě - abyste konferenci ani mě nebrali extrémně vážně, protože nikdy nevíte, kde se projeví Hospodinův smysl pro humor)