sanin občasník aneb co mě nenechá klidnou

Za stranu a za lidi!

25. 6. 2015 18:15
Rubrika: Nezařazené

Asi to znáte, jak ten voják oficiálně křičel "Za stranu a za lidi" a vrhnul se pod jedoucí tank. Ti, co mu však stáli nejblíž jeho výrok tlumočí jako "zas*aný náledí!" :)

To se mi vybavilo, když mi dneska jedna známá povídala, jak chodívají se spolužáky ze základky jednou za čas na pizzu a u toho probírají starosti se svými dětmi. A Včera nakousli téma pubertální dítko chce jet s kamarády na chatu.

Jedna z přítomných hlásila, jak chtěla poučit svého deváťáka a on si zacpal uši a začal si zpívat. Další (jak bylo poznamenáno - silně věřící) svému dvacetiletému synovi zatrhla přespat u devatenáctileté kamarádky. Na to zas vyskočil kdosi další, že to jsou předpotopní názory, jelikož jeho děti přespávají u různých přátel od čtrnácti.

Tak jsem si vzpomněla na jednu osobu v mém okolí - bylo jí 19 a chtěla jet s přítelem pod stan. Své plány sdělila doma a její maminka naznala, že je čas dceru začít chránit. Začala diplomaticky chodit kolem horké kaše a mluvit cosi o tom, že neví, jestli je až tak vhodné, aby tak mladá dívka jezdila někde pod stan. Na to jí dcera suše oznámila, že jestli jí jde o tohle, tak už s ním stejně spala, takže co. Maminka zalapala po dechu a zeptala se, kam mají namířeno. Co jí taky zbylo, no ne?

 

A tak jsem nad tím uvažovala. Máme jako rodiče právo nutit naše zásady našim dětem? A nutíme jim naše skutečně zásady nebo zbožná přání, která jsme sami nenaplnili? Zkušenost je nepřenositelná, takže pokud nám je někdy líto, že náš manžel není ten první, dětem to stejně nevysvětlíme. Teda vysvětlíme, ale nepředáme. Při křtu se zavazujeme, že je vychováme ve víře. Jenže kde končí výchova a začíná hrůzovláda? Je vůbec etické vyžadovat po dospívajících dětech plnění našich hodnot? A jsme schopní svým dětem věřit natolik, že se k podobným omezením neuchýlíme? Uvědomujeme si, že vynucováním stejně nic nevynutíme? Že jediné, co skutečně táhne je otevřenost, důvěra a vlastní příklad? Jaké evangelium píšeme svým všedním životem pro generaci jdoucí hned po nás, tedy tu, která nás bude mít na paměti nejživěji?

 

Já jsem si už svoje odpovědi našla. Jsem zvědavá, jak je budu za pár let realizovat v praxi. S dovolením si je ale nechám pro sebe :)

Zobrazeno 3803×

Komentáře

Hrabosh

Výborně napsáno - zejména "jediné, co skutečně táhne je otevřenost, důvěra a vlastní příklad"!! Já si kladu (zatím naštěstí hypoteticky) ještě otázku - kdy se z dítěte, kterému bychom měli stavět mantinely, stává dospívající, kterému máme nechat dost svobody? Budu jako rodič stavu poznat, že už je na příkazy pozdě?

Wojciech

@Hrabosh: Hm... jak to vidím já, budete muset :-)
Ono je to totiž strašně individuální - záleží na tom, jaké bude dítě povahy, na jakou bude zvyklé výchovu - díky tomu se bude posouvat jednak věk, kdy je vhodné/potřebné ty otěže uvolnit, ale také míra, s jakou je to třeba dělat. Prostě rodič musí udělat vše proto, aby to co nejlépe rozeznal .To je v podstatě jeho "džob"....

Zobrazit 33 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková