Točí mě komerčně vytvořené zvyky.
Dohání mě k šílenství očekávání, že musím něco pořídit, protože je něco v kalendáři.
Včera jsem vypravovala děti na dopolední mši v katedrále a venku zrovna padaly tak obrovské vločky. Ještě jsem si ráno dělala srandu "děti vstávejte, jsou Vánoce!" Jenže děti se toho chytily. Když jsem jim v předsíni zase vracela ze skříně vyprané zimní čepice, tak zazněla otázka "a co když se opravdu farář splete a začne zpívat Narodil se Kristus Pán?" Napřed jsem při té představě vyprskla smíchy, ale dítě rozvíjelo myšlenku - nebude z toho chudák Ježíšek zmatenej, když má tak nahonem pro všechny sehnat dárky a stromečky? (u nás nosí stromeček andělé doprovázející Ježíška a dávají jej do baráku oknem). Mami už vím! Co kdybychom si tentokrát dali dárky navzájem sami? (a mám to - budeme si dávat dárky, protože sněží. Teda vlastně ne: budeme si dávat dárky, aby toho Ježíšek neměl moc a my mu pomohli).
Cestou v autě pouštím rádio. Zrovna tam nějaký moderátor řeší tradice Zeleného čtvrtku a ptá se A co vy? Dáte si na Zelený čtvrtek zelenou polívku, abyste byli zdraví, koupíte si něco nového na sebe, aby vás beránek nepokakal nebo máte nějaký jiný zvyk? V první chvíli se mi otvírá kudla v kapse. Co je to zase za kravinu?! A pak si vybavím, jak mi před několika lety moje šéfová položila na Zelený čtvrtek na stůl patnáct stovek s rozkazem "Jani, dneska už jděte pryč a kupte si něco nového, aby vás beránek nepokakal. Zítra mi to přijdete ukázat. To je rozkaz nadřízeného!" Tehdy jsem se s tím setkala poprvé. Odešla jsem, ale ty peníze jsem nějak utratit nedokázala a tak jsem jí je druhý den šla vrátit. Tehdy se sebrala, naložila mě uprostřed pracovního dne do auta a odvezla do obchodu s oblečením, protože její maminka říkala, že něco nového být prostě musí! Nepustila mě pryč, dokud jsem si něco nevybrala. Platila ona a zbytek z těch patnácti set mi vložila do tašky k nákupu.
V těchto dnech je to rok, co odešla na druhou stranu času. Je to rok, kdy ví, jak vypadá pravý Beránek. Každopádně si ten "nový" svetr dneska obléknu. Sice mi připomene (dle mého názoru uhozenou) tradici něčeho nového, ale hlavně za ním budu vidět člověka, který mě hodně naučil o tom, co je nezištně dávat (třeba svým synům posílala pohlednice na tábor dva dny před odjezdem, aby tam na ně čekaly) :)
Tedy.... všechno je jen o úhlu pohledu. Po včerejšku už to vím.
Ano, takovéhleho beránka znám z dětství, vůbec dřív jsem Velikonoce nenáviděla, to byly nějaké podivné zvyky, nahonem barvená vajíčka, dopoledne sousedi s pomlázkou a odpoledne "se už s pomlázkou nechodilo, protože Velikonoce skončily", teď se zalíbením pozoruju v kalendáři slova: pondělí velikonoční, úterý velikonoční, ... a říkám si, že když udělám ten mazanec ve středu, taky se nic nestane. ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.