...bude mít mé nejstarší dítě 32 let
...bude mít mé nejmladší dítě 26 let
...bude mé prostřední dítě někde mezi nimi
...budu (doufám) babičkou
...pořídím si koberce
...pořídím si čalouněný nábytek
...pořídím si krásný ubrus
....vytírat podlahy bude mít smysl
....všude bude ticho
....poznám hlas svého muže
....budu si užívat tu vřavu, když dorazí vnoučátka
....snachy budou škemrat, ať něco maličkým upletu
Jenže je mi 30.
...mé nejstarší dítě má necelých 7
....mé nejmladší dítě má necelý rok
....mé porostřední dítě je stále mezi nimi
....necítím se býti starou (babičkou)
....mám všude PVC
....nábytek mám výhradně nejlevnější a hlavně omyvatelný
....ubrus mám igelitový a vytrvale zničený
....podlahy vytírám ze sportu (dneska mi ji polili zhruba tři minuty po umytí a do půl hodiny na ní byl i kus oběda)
... randál utichá 20 minut po usnutí dětí a začíná půl hodiny před jejich probuzením
...s manželem si píšeme, protože to je jediná forma, jak jej "slyšet"
... neumím ani pustit rádio, abych nepřišla o vzácné chvíle ticha
... když vezmu jehlice, tak se každej ptá "na co to pleteš?" a hned dodává "to bude pro mě, že jo?"
Včera mi říkala kamarádka, že někde četla, že děti do našich životů vnáší zvláštní druh radosti. Už to asi chápu. S dětmi a vší tou zbytečnou (zejména úklidovou) prací kolem se opravdu radostně těším na stáří :-)
@svíce :-))
@sanitan: Když si článek teď čtu znova, napadá mě, že budeš-li v 55 babičkou, opět nebude mít smysl pořizovat si koberce a čalouněný nábytek, protože by obojí trpělo kvůli vnoučatům;-) Tak snad jsem ti teď nezkazila těšení se... ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.