Kdysi jsem slyšela, že mnohé národy dávaly "dětem" jméno až v dospělosti, aby jejich jméno bylo jejich charakteristikou. Odtud tedy dnes velmi oblíbené významy jmen, které však čteme spíše jen pro zábavu. Když jsme vybírali s manželem jména našim dětem, netušili jsme, kdo se nám to vlastně narodí a měli jsme jej pojmenovat. Vlastně předem, protože už před porodem samotným se odevzdává formulář určený pro matriku.
Nabyla jsem tedy dojmu, že v dnešní (většinové) společnosti je jméno pouze jakýmsi ekvivalentem číselného označení. O víkendu jsem však zjistila, jak hluboce se pletu. Švagrová vzala na společný víkend jakousi společenskou hru. Nepamatuju si její název, ale moc mě bavila. Princip spočíval v tom, že každý z hráčů nakreslil nějaké strašidýlko. Čím divnější, tím lepší. Obludce dal jméno. Jakékoli. A následně se za pomocí náhodně vybraných situací obludkám vytvářel charakter. Např. na kartičce je zpráva o tom, jak vlk odmítá baštit v pohádkové říši Karkulku, protože jí pročšla doba minimální trvanlivosti. Závěrem zprávy je dotaz, jak jsou na tom jednotlivá strašidýlka se zdravou stravou. Každý z hráčů si má vybrat libovolné strašidlo a komixovým způsobem mu do úst vložit odpověď. Vytváří se tak vlastně charakter postavy. Na základě odpovědí postaviček potom hráči odpovídají na dotazy zcela nesouvisející s předchozí zprávou. Prostě se snaží odhadnout, která postavička lže, která je politik, která nemá ráda svého souseda... vlastně je to jako z reality. O lidech kolem sebe víme pramálo a vůbec nám to nebrání je soudit.
Během hry jsem si však všimla jedné pozoruhodné věci. Obludka pojmenovaná Mimčoun Batolecí psala, že by zakázala rodiče, miluje mlsání sunaru, rozčiluje sousedy rytmickým cinkáním lahví a nenávidí dudlíky servírované místo láhve. Hypnozubka měla zase poměrně dobrou orientaci v zubních pastách a stomatolozích. František Koudelka byl trouba s bezmeznou důvěrou v informační technologie. Prostě ať jsme přemýšleli jak jsme chtěli, vždycky jsme postavičkám přisoudili odpověď, kterou vyloženě nabízelo jejich jméno.
Nečekala jsem, že budu jménem tak moc ovlivněná. Vybírali jsme jména podle nějakého rysu obludy, co jsme nakreslili. Třeba Kološlapoun se jmenoval podle toho, že měl jednu nohu obrovskou jak přadlena z pohádky. Ale nikdo z nás mu nedokázal do úst vložit odpověď, která by se netýkala nohou, bot apod.
Ponechávám bez závěru. Žádný není. Je to postřeh, nikoli úvaha :-)
Něco na tom bude. Mám jména, která mám ráda, protože mi byl sympatický jejich nositel, nositelka a naopak.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.