Mluvila jsem s jedním člověkem o tom, že je-li člověk konvertita, tak uhájit si víru před vlastními rodiči je vždycky o něco složitější, než stavět se jako křesťan před okolním světem.
A onen člověk vyslovil naprosto neskutečnou myšlenku:
"Víš, v tomhle byla úplně nepředstavitelná Marie. Kromě toho, že byla bez hříchu a otevřená Bohu a já nevím co všecko, tak v sobě dokázala potlačit takové to maminkovské No chlapče, co ty mi budeš povídat, vždyť tě znám.... a nejen že dala Synovi absolutní svobodu, ona mu navíc plně důvěřovala. Chápeš to? Vždyť to byla jeho máma, která ho přece měla přečtenýho!"
Původně tu myšlenku mířil na mě, jako dceru, která musí "obstát" a mnohdy to nemá lehké. Ale zasáhl ve mě mnohem víc matku. Jak - to už je na moji meditaci. A chcete-li tak i pro každého z Vás - rodičů.
Díky! Připomnělo mi to slova prof. C. V. Pospíšila na adresu Panny Marie: "Utírejte mu zadek a pak ho přijměte za svého Pána a Spasitele..."
To sedí.
Jediné, co mně trochu uklidňuje, je to, že i Marie s Josefem šly to své dítko hledat, když jim zdrhlo do kostela, a to, co je v Bibli vyjádřeno jemnou Mariinou větou: ,,Synu, co jsi nám to udělal?´´ , tak trochu zavání hrozícím výpraskem.
Ale jo, vždyť to taky byli lidi... Ten profesor na ty skutečnosti upozorňuje často :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.