sanin občasník aneb co mě nenechá klidnou

Maruška

29. 3. 2014 12:06
Rubrika: Nezařazené

Česká společnost je homofobní. Ale ne tak, jak o tom mluví Brusel. Vůbec mi nejde o menšiny, ale o těhule. Moje zkušenost praví, že těhotná, která si nenechala říct, jestli čeká kluka nebo holku, je divná. A ta, která to ví a do porodu to drží v tajnosti, je ještě divnější. Když jsem byla těhotná poprvé, všichni mi přáli syna. Neřekla jsem tak ani tak, ale myslela si svoje. Já a kluka? A co bych s ním dělala? V širokém příbuzenstvu byl nejmladší kluk můj táta. Prostě jsem si fakt neuměla představit, že bych se měla orientovat v autíčkách a vymýšlet bojovky. Pravda, nepatřím mezi holky, které strávily dětství s panenkami a růžovými oblečky, vždycky jsem byla víc kluk jak holka, ale i tak jsem prostě víc chtěla holčičku. A když mi pak potvrdili kluka, tak jsem aspoň měla čas na to, abych si uvědomila, že mě autíčka neminou. Nicméně přání společnosti se splnilo.

Při druhém těhotenství mi zase kdekdo přál holku a já si říkala "holku? Vždyť já si tak zvykla na kluka, že nevím, co bych s ní dělala." Ale už mě poněkud začalo překvapovat, že ti stejní, kteří mi naporvé přáli kluka, se najednou přeorientovali. Mít páreček je přece povinnost.... Tak předně: Párky se prodávají v řeznictví a předpokládám, že nejsou tvořeny sourozenci, ale aspoň troškou masa a pak kdečeho, co radši nedomýšlím, jinak bych je nejedla. A za další: pominu-li tu zdrobnělinu a z párečku udělám pár, nikoli párek, tak bych čekala, že páry budou mé děti tvořit nejdřív v pubertě a to pokud možno s osobou opačného pohlaví a hlavně mimo příbuzenský vztah.

A třetí utajené pohlaví? Těch přání na holčičku bylo tolik, že mi opravdu lezla krkem. Máte dva kluky, prostě MUSÍTE mít holku. Tady se asi hodí říct, že krom toho, že jsme ze zásady neříkali co to bude, tak jsme se také nezmiňovali o případných jménech. Pracovní název prvního byl pro kluka Chrizóšek a pro holku Symforózička, u druhého Kuba chtěl, aby kluk byl František a holka taky František, takže jsme říkali František/šek a u třetího Kuba oznámil, že to bude Betadynka. My jsme se toho chytili a Kuba měnil stanoviska co dva dny a všem to vykládal jako hotovou věc, jako by to měl od nás. No a večer před odjezdem do porodnice mě nadzvedla manželova babička, když mi volala a říkala, že se dohodla s mojí babičkou, že budeme mít Marušku. Babičce by se to prý líbilo a udělali bychom jí tím radost. Takže si mám dát záležet, aby byla Maruška zdravá a všechno bylo v pořádku. Po tomhle rozhovoru jsem vyskakovala jak čertík z krabičky. Už mě dokonce lidi i utěšovali, že když to nebude holka, tak hlavně, aby "to" bylo zdravý. A teď ještě tohle.

Jenže to jsem netušila, co mě čeká dál. Tomášek se narodil, příbuzenstvo bylo o tomto zpraveno (část mi ani neodpověděla na smsku, tak nevím, jestli jsem se jich nějak nedotkla tím, že holky prostě neděláme a už vůbec ne na objednávku) a já si hezky lebedila v porodnici. Čtvrtý den po porodu mi na dveře ťukala paní, kterou jsem v životě neviděla. Tak mi došlo, že to asi bude matrikářka a jde mi strčit rodný list. Intuice nezklamala. Paní mi gratulovala, nad miminkem se rozplývala jak vánočka, prostě dojemná scéna s novopečenou matkou. Odbyly jsme si tyhle sladké řeči a jaly se úřadovat. Paní mi předložila kopii rodného listu, ať to prozkoumám a podepíšu, že mi pak dá originál. Koukám do toho jak na formulář, na kterém není co zkazit. Jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo. Koncovka 1155. Jásám, že se to bude dobře pamatovat. Zběžně probíhám údaje o rodičích a doufám, že se nesekla v manželově rodném čísle, to si totiž nepamatuju. Jenže pak mě trklo, že na rodných listech Kuby a Matěje máme "pohlaví: muž", zatímco tady už byla jenom zkratka. Ale nějaká divná. Koukám na to a zcela zmatená se opatrně ptám té milé paní, jestli pohlaví F náhodou neznamená ženské. Jasněže to vím, ale tak mě to vyvedlo z míry, že jsem normálně znejistěla. Paní ještě o hromadu víc než já. Chvíli to četla jak dobrodružný román a pak prohlásila: "No jo, vždyť i to rodné číslo má ženskou podobu. Vidíte? Tady je 53 místo 03" Než jsem se vzpamatovala, běžela paní matrikářka za vrchní sestrou, že má všechny údaje zapomenout a hlavně nic nehlásit pojišťovně, protože nám na úřadě udělali holčičku proti naší vůli. Bavil se tím celej špitál. Večer mi pak sestra na novorozeneckým hlásila, že paní volala, že už máme zase kluka, tak můžu být klidná a genitál omývat jak jsem zvyklá :-D

Po odchodu nešťastné matrikářky jsem volala manželovi: Máme holčičku! A on se mě zcela bezelstně zeptal, jestli jsem Tomáška rozbalila a všimla si, že to na sále nepoznali nebo jestli po čtyřech dnech vylezla ještě holka.

 

Takže milé těhotné - až Vám někdo bude vnucovat, koho máte porodit, dejte si bacha, koho jste pro stát skutečně porodily. Někdy jsou ta přání vtíravá jak Alpa.

Zobrazeno 1839×

Komentáře

langer-hans

parádní článek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§§

Míla-M

Díky za článek, přesně to co jsem dnes potřebovala :-)

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková