...jsem se vydala v doprovodu dětí. Abych byla přesná - nešla jsem do hospody pro připravené kastroly, ale do obchodu pro nějaké ty suroviny.
Vybírám si vybírám, košík plný všeho potřebného na celý víkend. Zkušeným okem pilota kočárku přehlédnu fronty u pokladen a vyberu tu, ve které nejméně hrozí, že tam za trpělivého čekání dítka něco zdemolují. Had lidí končící mezi relálem se zubními kartáčky a regálem s toaletním papírem mi přijde fajn. Zahýbám od pečiva směrem k mýdlům, která míjím stejně jako vlasovou kosmetiku, abych zaparkovala za posledním člověkem právě u těch kartáčků.
Kuba se rozhlídne a řekne "Zas koupíme nějakej gel pro holky?"
Já: "Ne, nejdeme pro tužidlo, jdeme si vystát frontu k pokladně."
Kuba: "Já nechci stát frontu."
Já: "Buď rád, že je to fronta s bídou na deset minut. Kdyby ses narodil před třiceti lety, stál bys vedle mě klidně několik hodin v mrazu frontu na obyčejnej toaleťák a podívej se, kolik ho tady všude je a bez čekání."
Kuba: "Cože?! Na toaleťák? Tak já už nezlobím a su rád."
A za námi se už opravdu nepokrytě smějí manželé ve věku mých prarodičů. Aspoň jsme jim udělali hezký den a Kuba opravdu nezlobil, zcela vykolejen faktem o toaletním papíru :-)
Já si tu dobu pamatuju jen z vyprávění rodičů. Jak se stávalo na pračku, myslím i kočárek....Byl to mazec.
Ale abych pravdu řekla víc než ta fronta mě zaujal postoj Vašeho synka Kuby. Které z dnešních dětí by po dvou větách od své maminky řeklo něco takového jako on a ještě by opravdu nezlobily? Je to moc krásné a je vidět, že mezi Vámi a Kubou je opravdu úžasný vztah matky se synem. Díky moc, že jste se podělila o zkušenost:)
Klarysa: Moc si to nemalujte :-) On nezlobil v tom smyslu, že se měl pořád na co vyptávat a tak neměl čas ošahávat všechno kolem, jak je jeho špatným zvykem. Jestli si představujete, že tiše stál a trpělivě čekal, tak ani náhodou. Pro mě je totiž docela náročné uhlídat v těch úzkých uličkách mezi regály pětileté dítě, které miluje osahávání cenovek na regálech, rok a půl staré, které upřednostňuje disciplínu "stojím v kočárku a zkouším kam ještě dosáhnu aniž bych to převrátil" a pak ještě sebe s pupkem, abych se nepřevrátila rovnou. Takže dávám přednost povídání o všem možném, jen abych je zaujala. A tohle evidentně zabralo.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.