sanin občasník aneb co mě nenechá klidnou

Myčku?

28. 10. 2013 20:26
Rubrika: Nezařazené

U nás doma myla nádobí zásadně mamka. Taťku jsem viděla u  dřezu tak dvakrát do roka. Vždycky mě překvapovalo, když tvrdil, že nemůže mýt nádobí, protože neví, kam co patří. Ale kam si jít pro čisté, to věděl :-) S postupem času jsme přebraly mycí štafetu se ségrou my. Považovala jsem to za zcela normální model. Nádobí prostě myje žena.
Navíc ve všech rodinách, kam jsem se během svého dospívání podívala, to fungovalo v podstatě stejně.

 

Změna přišla až u manželových rodičů. Tam myje nádobí ten, kdo nechystal jídlo. Dokonce, když jsem si po jedné večeři stoupla ke dřezu, tak mě pánové vykázali, že jsme s mamkou přece vařily, tak ať si v klidu vypijem večerní čaj a nevymýšlím kraviny. Pro mého muže naprosto normální model. Stejně jako já nikdy nepoznal nic jiného. Když si vezmu sekerku, tak mi ji vezme s tím, že ví, že to zvládnu, ale proč bych měla štípat dřevo? Prostě to nebudu dělat z principu. Když uvařim oběd, tak mi udělá kávu a zatím umyje aspoň většinu nádobí.

Děti vedeme k tomu, že každý má povinnost pracovat a stejně tak má každý právo na odpočinek. Práce nedělíme striktně na mužské nebo ženské. Spíš na těžké a specifické. Těžké prácě dělá zpravidla manžel, ale když je potřeba, tak navleču modráky a jdu s ním. Specifické dělá ten, kdo je umí. Tzn. žehlím já, protože on je se žehličkou prostě nebezpečný, žárovky mění on, protože já se na štaflích kácím (ale jen do určité výšky. Sádroše na stropě naopak brousím já).

No a teď před námi vyvstal problém. Práce máme oba spousty, dětí máme taky víc exemplářů a na jaře ještě jeden přibude. U dřezu trávíme nějak hrozně moc času a vody taky protečou neskutečné spousty. Tak jsme usoudili, že než by nám různí lidé pod stromeček nadělovali různé nesmysly (typu frikulínská kožešinová čepice nebo apartní provorepublikové plavečky), raději požádáme o příspěvek na myčku. Voda natažená je, odpad taky, prostor na ni máme též. Přišlo nám to jako dobrý nápad. Po technické stránce. Ale čím dál víc se motáme v otázce, zda tak z našeho života nezmizí podstatná část.

Nejen, že mytím nádobí trávíme spoustu času, který se dá využít i jinak, ale my si u toho povídáme, já vcelku relaxuji (tekoucí teplá voda je balzám na nervy) a děti vidí, že pracujeme spolu, že někdy myje všechno táta, jindy já a nezřídka oba dohromady. Je normální, že když jeden stoupne ke dřezu, tak pokud druhý nemá nic jiného na práci, vezme utěrku a jde to rovnou pouklízet.A často taky starší synek nafasuje utěrku a musí se postarat o příbory. Jenže když nám přibyde do baráku ta hrkající obluda za dvířka? Tak tam nádobí dá jeden (případně každý to své), pak to jeden vyhází do kredence a je pokoj. Uklizeno. Žádná spolupráce, žádný společně prožitý čas nad domácími pracemi (vysává a vytírá se ve dvou dost blbě).

Asi řeším kraviny, ale nahlodaly mě děti v práci, když jsem se podivovala, že rodičům nepomáhají s nádobím. Absolutně nechápaly, proč by jako měly někomu pomáhat s vyskládáváním myčky. A když jsem jim řekla, že já třeba myčku nemám a na nádobí používám houbičku a saponát, tak jsem byla za ještě většího exota. Už totiž vědí, že nemáme televizi a nechápou, co celé dny děláme.

Řešili jste tohle někdo? Budu ráda za Vaše postřehy, protože se nějak doma nemůžeme domluvit, jestli si to ten příspěvek říct nebo ne. Oba nacházíme spoustu kladů i záporů a to se pak těžko rozhoduje.

Zobrazeno 7007×

Komentáře

sanitan

Ferenc: Já říkám to samé. Vlastně první impuls, kdy jsem VOjtovi navrhla, že si myčku pořídíme byl, že jsem se načapala, že jsem kolikrát klukům slíbila, že s nima něco podniknu jen co umyju nádobí. A sotva jsem je domyla, šla jsem jim chystat večeři.

Ferenc

@sanitan: My jsme u farní myčky zápasili s tím, že špatně umývala (typ si úplně přesně nepamatuju). Když jsme ji podle návodu rozebrali, tak jsme z trysek vytřepali pár semínek (i od citronu) a už zase myje dobře. Akorát běžný problém u skleniček je, že časem získávají mléčný povrch.

Zobrazit 22 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková