Tak se zeptal moderátor v rádiu.
Po tom všem, co tam ta paní povídala, jsem si nebyla jistá její odpovědí. Mluvila krásně, procestovala svět, ale zněl z ní jakýsi smířený smutek nebo jak to nazvat.
A paní mu odpověděla, že ač se může zdát, že je, tak tomu tak není. Že ke štěstí by potřebovala to, co jeho pocit navozuje. Tedy lásku, peníze a zdraví a ani jednoho se jí nedostává.
Nechci tím, že to tu píšu říct vůbec nic. A už vůbec ne o té paní. Udivilo mě něco jiného. A sice, že má definováno, co jí ke štěstí chybí. S tím se opravdu často nesetkávám. Dost často mi lidé líčí, jak jsou oni nešťastní a já je nemůžu pochopit, protože šťastná jsem. Ale když se zeptám, co jim ke štěstí chybí, tak obvykle neumí odpovědět. A já pak mnohdy přemýšlím, jak člověk ví, že není šťastný, ale neví, co mu ke štěstí chybí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.