Mám malý stan

Začalo to hezky.

Byli jsme mladí, nezkušení a zamilovaní.

Blbost. Kecám. Mladí jsme nebyli, protože mladí stále jsme. Nezkušená jsem byla já, ne my. Aspoň to prozrazoval takový lehce vyděšený pohled mého nastávajícího. A zamilovaní... zamilovaní jsme byli málo, protože se s přibývajícími roky zamilováváme stále víc.

Každopádně jsme se v tomhle stavu "předzaložení" rodiny poprvé vydali na starou půdu mého rodnéno domu, který už roky nikdo neobýval. Všude byla děsná spousta harampádí, špína se počítala na centimerty a pavouci na tisíce. Byť nesnáším pavouky (jednou se mi totiž jeden spustil přímo do pusy - blééééé), tak mi to přišlo přinejmenším jako renesanční zámek. Tady ten borčus vyházíme, tohle vyklidíme, tady opravíme. Tuhle bude zeď, támhle okna, vstup posuneme kousek doleva.

Krásně jsem si to vymyslela. Manžel (tehdy ještě snoubenec nebo možná ani to ne) koukal lehce vyděšeně. S patřičnou hrdostí jsem si uvědomila, že s ním do toho jdu. Má přece vystudovanou stavárnu. Navíc je to pečlivka přepečlivá, ten to neodflákne. Tuhle dloubl prstem do trámu (a ten mu zůstal v ruce), jinde poklepal na komín (a ten se zachvěl). Říkal cosi ve smyslu "to dáme, co nám taky zbývá". A tak jsme v sobotu nadšeně oblíkli montérky. Večer jsme byli k nepoznání. To jsme si zopakovali v následujících deseti víkendech a bylo vyklizeno. Když se zametlo, vypadalo to jako budoucí bydlení. Nádhera.

Jenže pak se nám zlomily dva komíny. Stavěli jsme je po víkendech skoro tři měsíce. Dílo bylo zdárně dokončeno a v tom se objevila zlověstná prasklina na štítové zdi. Sundat, postavit tamtéž, ale s lepší maltou.

Schodiště. Manžel počítal, kreslil, plánoval. Až padl ortel: tam se to prostě nevejde. Zbourat zeď, postavit o půl metru jinde, aby se vešlo. A tak to šlo celých šest let. Vždycky radost z toho, jak krásně nám to vypadá když se zamete a v zápětí zase neskutečněj binec, jak jsme řezali cihly, natahovali omítky, brousili sádokartony a obkládali zdi.

Rok bydlíme. Sice jsme blbě zazdili futra (proč nám doprčic nikdo neřekl, že je to dělaný tak,a by ta spojka dole vyšla pod podlahu a ne na ni?!), ale jinak dobrý. Máme dvě docela veliké místnosti, jednu kuchyň tak akorát.

A postupně zjišťujeme, jak jsme rádi, že jsme neměli na to, aby nám to udělali odborníci. Kuchyň totiž máme oddělenou od obývacího prostoru. Všichni nás zrazovali, že mít kuchyň bez stolu je blbost. Že budu muset přenášet jídlo celejch asi 15 kroků. No... odolali jsme. A jsme rádi. Moc. V koupelně jsme dlouho zvažovali, zda vanu nebo sprcháč. Dopadlo to kompromisem - nazdili jsme si sprcháč přes celou stěnu, takže se tam dá v pohodě vejít i s dětskou vaničkou a děti můžou cákat jak se jim zlíbí, aniž by nám plaval byt. Ona ta sprcha byla celkově sranda. Než jsme se usnesli, že budeme nazdívat, tak jsme zkoušeli najít akrylátovou vaničku podle našich představ. Prý jsme cvoci. Tvrdili nám, že vyvýšený vaničky jsou překonaný, teď se dá jen kanálek do podlahy a zástěna. Hm, to nevim. Kanálek totiž máme, Dokonce žlábek na celou šířku sprcháče. Nedali jsme na rady zkušených a oddělili sprchovací prostor soklem. Naštěstí. Je totiž až neuvěřitelné, jak rychle se ten kanálek dokáže ucpat a já mám najednou v celém prostoru sprchy 3 cm vody. Mít sice jen cenťák, ale po celé koupelně, to by mě asi zabilo.

A tak jsme si říkali, jak se nám to povedlo. A dneska to přišlo. Šok. Dočetla jsem se, že mladé rodiny NUTNĚ potřebují dvě koupelny, protože jinak může vniknout do jejich harmonie plíživý svár s názvem ráno v koupelně. On nakvašeně ťuká na dveře, že jí to moc trvá. Ona má pocit, že jestli ji takhle bude znervózňovat, tak se snad v životě nenalíčí tak, aby mohla před manžela předstoupit. A nakonec se pohádají. A hádky budou nabírat na intenzitě. Nakonec se hádky přesunou i do dalších částí domu a vztah se rozpadne. A já teď nevím, co dělat. Šest let nám nevadilo společné prostory budovat,  rok nám nevadí je společně využívat. Nemáme problém být jeden ve sprše a druhý u umavydla. Dokonce si zvládáme i současně čisti zuby. A dveře.... zásadně nezamykáme.

Není něco špatně? :-)