Neznámému klukovi

Odpusť mi.

Vypadals jako jeden z těch, kterým se radši vyhnu. Vyhnu ani ne tak ze strachu, odporu nebo čehokoli pojmenovatelného.

Jsi mi cizí. Tvůj styl oblékání, Tvůj účes. A přesto mi pomáháš vyvláčet ten šíleně těžký kočárek. Bez Tebe bych se do té šaliny nedostala a čekala bych na další. Nikdo jiný totiž mé volání o pomoc neslyšel.

Podvědomě čekám, že když máš půlku hlavy vyholenou, na sobě kůži se spoustou kovových cvočků, ohřebíkovaný náramek a i v tom vedru vojenská bagančata, tak budeš asi "někde jinde". Tvůj svět je nahony vzdálený mému. Aspoň si to myslím.

Bavíš se s kamarádem. Sedím k Tobě bokem a vnímám Tě spíš periferně, potřebuju ještě honem po cestě něco dopsat, takže se starám hlavně o to, aby mi nespadl kočár a já mohla využít chvíle spícího dítěte a pracovat. Každá minuta se cení. Můj zrak je plně soustředěný na papír, ale sluch vnímá okolí. Úplně mě překvapí kultivovanost Tvého projevu. Tvoje čeština je vskutku krásná a to se "jen" bavíš s kamarádem. Probíráte úplně obyčejné téma, ale to, co říkáš, je neuvěřitelně promyšlené. Logické. Jazykově by se chtělo říct až uhlazené. Žasnu. Tvůj elegantně oblečený kamarád má v puse jako v kravíně (tolik skotu v jedné šalině se mnou dlouho nejelo). Od Tebe neslyším jediné hrubé slovo a jeho slovník s nahdledem ignoruješ.

Vstávám, abych dala řidiči znamení, že budu vystupovat. Než se mi povede složit diář, obejít kočár a zazvonit, jsi tam dřív. Děláš to za mě. Na dík reaguješ úsměvem a chápeš se kočárku. Děkuji, ale pomoc odmítám. Vím, že mě na ostrůvku čeká manžel, který tam běžel proto, aby mi pomohl. Ustupuješ a když vidíš muže, který mi ze schodů pomáhá, tak mi popřeješ hezký den a v poslední chvíli před zavřením dveří říkáš, že mám štěstí na dobrého muže, že nám to sluší.

Zírám za šalinou než mi zmizí.

Odpusť člověče v koženém. Spletla jsem se v Tobě. Už jsem zase hodnotila člověka podle zevnějšku.

A jestli se tu náhodou poznáš, tak věz, že Ti patří mé velké díky, protože jsi mě zase o krok posunul k tomu, že nebudu dávat jen na první dojem, ale až na ten druhý a třetí.