Tak mě vytáhli na Bídníky.
Nehodlám hodnotit film jako takovej. Pravda, předem mi hlásili, ať si vezmu kapesník, že to bude dojemný.
Připadala jsem si jak u obvoďáka v době chřipkové epidemie. Minimálně polovina lidí popotahovala, někteří utírali nos do rukávu, ti vychovanější (a nebo aspoň ti, co si perou sami) jej utírali do kapesníku.
Byla tam spousta situací, které měly mnohem hlubší přesah než love story na pozadí revoluce. Ale to je jedno. Chci vyzdvihnout jedinou. Tu poslední. Valjean umírá, u nohou mu pláče jeho schovanka se ženichem. Je mu tak nějak rozpolceně. Nemá sílu dál žít a přitom nemá sílu umírat. A v tom přichází matka schovanky. Sama je už docela dost let po smrti. Vidí ji jen on. Ona jej zve. Pojď, dal jsi lásku mojí Cosette, teď bude dána láska tobě....
Docela mě to dostalo. Četla jsem spoustu článků o tom, jak někdo ve stádiu klinické smrti šel ke světlu v doprovodu ženy, jiný s andělem. Ale ta představa, že mě přijde přivést někdo, koho konkrétně znám a ještě mě pozve do zcela konkrétní situace.... pro mě lákavé.
Sama bych do toho kina nešla. Šla bych sama do nebe? Nebo bych šla a snažila se tam být neviditelná, jako když jsem jednou byla pozvaná na premiéru a nebyl nikdo, kdo by šel se mnou? Měla jsem tehdy pocit, že se na mě všichni dívají. Divně dívají. Teď jsem ten pocit neměla. Nebyla jsem totiž na filmu sama.
Přemýšlím o tom už několik dní a stále mi z toho vychází, že nejhezčí, co by pro nás mohl Hospodin na poslední cestě udělat, by bylo poslat nám k nebeské bráně naproti někoho, koho známe. Nic proti svatému Petrovi, ale asi bych si připadala mnohem přirozeněji, kdyby mě vítala třeba prababička nebo soused.
no to se jednou také dovíme, ale mám za to, že nás jednou do nebe doprovodí sám Boží Syn, a naší Maminkou Pannou Marií. Krásně je to ukázano ve filmu Čtvrtý Král.
tak sa mi zdá Sani, že máme spoločného kamaráta :)
Kdo bude asi vítat v pekle?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.