....říká zrovna jedna zákaznice jedné prodavačce.
Z kontextu vyplývá, že mluví o jedné konkrétní ženě, která má sedm dětí. Co dva roky přibývá nové. Na jaře kluk, na podzim holka. Teď se jim to nějak vymklo z ruky a mají holčičku zjara.
Zákaznice pokračuje: "To víte, ona je věřící, ona má úplně zpřeházený hodnoty. Ona pro tu rodinu žije."
Prodavačka hltá její slova a souhlasně přikyvuje: "Já to věděla, že chodí do kostela a že má spoustu dětí, ale že je až takhle jiná, to mě nenapadlo."
Zajímalo by mě, jak mají nastavené hodnoty ty dvě, o kterých vím, že obě mají děti, i když jen dvě a obě žijí spoustu let v manželství.
Docela se nám taky osvědčilo, dát děti rok před školou do hudebky /pokud jsou hudebně nadané/ .Za prvé, v dode zde k onomu setkání s vrstevníky,a to tak akorát, nikoliv hrombácky jako ve školce. Za druhé, díte začne mít nějakou povinnost,musí cvičit, učit se noty a rytmus a je to taková příprava na školu. Také je lepší, když zná noty a rytmus dřív než v je v první třídě, neboť tam se učí písmenka a počítat, což se mu může plést.
Pokud není na hudbu, múže to být jiná povinnost - schválně nepíšu kroužek, ale povinnost-.
Moji dceru baví celkem výtvarno. No, chtěl jsem, aby se učila na flétničku, ale žena byla proti. (Určitě trochu osobní důvody, flétničku ji daroval můj táta, její děda, kterého žena nesnáší...tak hned rozvinula pozornost dcerky jiným směrem :-((
Je fakt, že nároky na dcerku dost překračují obvyklý průměr. Bilingvální, vlastně trilingvální prostředí, neustálé střídání jazyka, časté stěhování a rozbití vazeb s kamarádkama ve školce... asi jsem nebyl dobrý táta. Snad mi jednou promine.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.