Smrádek, ale teploučko. Hlavně že je co závidět, koho pomlouvat a komu ubližovat. Způsob se vždycky najde. Přesně tohle jsem si říkala, když jsem sledovala cvrkot kolem sebe na papežské mši v Brně. Vyrazila jsem sama. Bez manžela, syna, kamarádů. Manžel říkal, abych jela, udělala si hezkej den, nemusela se pořád koukat, kde je prcek, že se o něj postará. Tak jsem kývla a udělala si dovolenou. Žádné starosti, srdce otevřené.
Začalo to trochu paradoxně. Už od dálnice jsem se občas připletla do skupiny poutníků, která se cestou modlila. Procházeli zrovna okolo chlápka, co měl ceduli "papež je antikrist" a vyvolával, že tahle cesta skončí pekelným ohněm, zrovna když se modlili, aby nás Pán zachoval od ohně pekelného. Vím, směšné to není, ale úsměvné to bylo.
Pokračovalo se kousek dál a tam organizátoři rozdávali pláštěnky. Takže všichni hrk na ně. Jak trefně řekla jedna paní "už mám tři, ale eště si vezmu od vás". S vlaječkami to bylo to stejné.
Nicméně se dalo docela pokojně dojít do sektoru. Na ploše toho mého jsem se vyskytla přesně ve chvíli, kdy vycházelo Slunce. Krásný start dne. Takový východ Slunce. Ale pak už to šlo jen z kopce.
Organizátoři dělali, co mohli. Byli na lidi slušní, milí, dbali svých pokynů a jelikož si byli vědomi, že jedna povolená vyjímka znamená, že ji uvidí 1 000 dalších párů očí a budou ji chtít taky, vyjímky nepovolovali. A to mnozí těžce nesou. Byli na ty ubohý děcka, který byly v plným nasazení od časného rána hrubí, sprostí a dokonce jsem byla svědkem toho, jak jeden pán nafackoval organizátorovi za to, že jej upozornil, že ta cesta, kde sedí, musí zůstat volná pro sanitky a požádal jej, ať se laskavě odebere do svého sektoru. Žena, která byla s tím agresivním mužem křičela cosi o tom, že organizátor není člověk, ale buzerant na pouti, co si léčí svoje ego. Kdybyste jen slyšeli, co nadávek museli vyslechnout vojáci a jak strašný nevděk světem vládne, asi by se Vám točila hlava.
Psát o zlých řečech, že "by se papežovi hovno stalo, kdyby došel po svejch jak my všichni" asi nemá smysl. Slyšela jsem je ze všech stran a Vy mnozí pravděpodobně také. Jsem si v té chvíli říkala, jak jsem ráda, že můžu jít po svých a nemusím se za neprůstřelným sklem bát, že po mě bude někdo střílet, jen co otevřu dveře.
Mít na uších a očích klapky a necítit, jak lidi běží přes mrtvé i živé, když papež jede kolem, jen aby měli lepší výhled, byl by to vskutku krásný požehnaný den.
Chci tímto poděkovat všem Vám, kteří jste nasazovali svůj čas, nervy a všechno, co jste měli a proto, aby celá akce mohla proběhnout tak, jak měla, jste byli ochotní nechat po sobě řvát, urážet se a přesto se na nás snažit usmívat a být milí. Máte můj hluboký obdiv, já už bych na Vašem místě byla pravděpodobně dávno, dávno velmi sprostá.
Ty jsi byla na hromadné křesťanské akci asi poprvé, co? :-) Stává se, lidi jsou lidi.<br />
Přesto je zajímavé, jak se ve všech médiích mluví a píše o tom, jak byli křesťané disciplinovaní...
Tak v tom případě mi bylo asi shůry dopřáno, protože osobně jsem na žádné křiklouny, buřiče, karamboly, zádrhele a spol. nenarazila. Opravdu jsem narazila jen na disciplinované křesťany. Čímž nechci popřít výše uvedené, jen že moje zkušenost úplně opačná.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.